Stručná historie ke 120 letům od založení VK Slavia

Psal se 17. říjen 1885, když se v restauraci U Brejšky ve Spálené ulici sešlo celkem 9 významně postavených pánů, z toho 5 z veslařského klubu Triton a 4 z části Českého veslařského a bruslařského klubu, aby se dohodli na sloučení těchto dvou klubů a založení klubu s názvem SLAVIA – klub českých veslařů, o rok později upravený na Veslařský klub Slavia. Prvním předsedou tohoto nového klubu se stal pan Josef Renner.

Náš klub vystřídal podél Vltavy v Praze zejména v prvním období své existence několik míst. Prvním sídlem klubu byly prostory po VK Triton nedaleko dnešního sídla, a to na smíchovském předmostí Palackého mostu, kde byl na nábřeží malý pavilon z hrázděného zdiva a loděnice byla v podbřeží. Následovala stěhování na plovoucí loděnici u horního cípu Slovanského ostrova. V r. 1891 klub pronajal pozemek u dolního konce Střeleckého (tehdy Petržilkova) ostrova a postavil zde dřevěnou klubovnu, loděnici a salónek a s malými komplikacemi souvisejícími se stavbou mostu Legií zde setrval až do roku 1912, kdy vypršel nájem pozemku. Klub si proto pronajal od Schwarzenberského panství pozemek v Podolí vedle VK Blesk, kde byla při velké slavnosti v r. 1913 předána členům klubu přepychová dřevěná budova loděnice (taková, jakou je ještě dnes možné vidět u bohatých klubů v Anglii i v jiných zemích).

Přešla první světová válka, kdy klub fungoval velmi sporadicky, rychle utekla krásná léta prosperity za první republiky a klub nečekaně postihla nečekaná rána, pokud jde o jeho sídlo. Způsobila to pozemková reforma v roce 1930, ze které po složitých jednáních vyšlo, že klub musí nejdéle v roce 1933 klubové prostory v Podolí opustit. Po neúspěšných snahách o získání pozemku v Braníku získal klub povolení k přesunu do provizorních prostor bývalého mlýna u nedávno dokončené (podzim 1933) stavby Jiráskova mostu, kde byla v r. 1934 po nutné rekonstrukci slavnostně otevřena loděnice a klubovna a kde klub sídlí dodnes.

Po tomto přestěhování došlo jen k usídlení loděnice v břehovém pilíři Jiráskova mostu, k občasné opravě klubové budovy, tzv. „domečku“ (z nich nejvýznamnější v letech 1964 ÷ 1965) až konečně ke zbourání domečku v devadesátých letech a k otevření nové moderní budovy na jeho místě v roce 1999.

Původní název VK Slavia přetrval od zmíněné úpravy rok po založení až do roku 1948, včetně těžkého období druhé světové války. Po tragických únorových událostech v roce 1948 se název často měnil v návaznosti na „zásadní politická rozhodnutí“ té doby až konečně v roce 1975, tj. právě před 30 lety, byl náš veslařský oddíl Slavia při TJ Naftové motory Smíchov začleněn do TJ Slavia Praha IPS. To byl základ k tomu, aby po radikální změně politického režimu v ČR v r. 1989 se mohl klub po více než 40 letech opět vrátit k tradičnímu názvu VK Slavia a se souhlasem SK Slavia Praha vytvořit v r. 1994 samostatné občanské sdružení.

Jací lidé prošli za těch dlouhých 120 let branami VK Slavia? Co pro svůj klub znamenali jako sportovci, jako trenéři, jako funkcionáři, jako příznivci a podporovatelé – mecenáši, sponzoři, partneři? Hlavní osobnosti je výstižné vidět ve třech obdobích – počáteční éře klubu (před první válkou), mezi válkami a během druhé války a konečně poválečné období až dosud.

Pro první období byl hlavní osobností nepochybně pan Josef Renner, velký mecenáš, který má lví podíl na založení klubu a na prvních 20 letech jeho života, kdy stál v čele klubu jako předseda. Právě před 100 lety v roce 1905 však Slávii nečekaně s několika dalšími členy opustil, aby založil nový klub ČVK. Jaký paradox – ČVK v r. 2005 p. Rennera právem oslavuje jako svého prvního a dlouholetého předsedu a Slávie by ho měla zatracovat? To jistě ne, je třeba si ho vážit stále, protože bez něj by asi Slavia buď vůbec nebyla nebo možná byla v úplně jiné formě.

Vedle p. Rennera byli významnými funkcionáři počáteční éry i bratří Jindřich a Emil Rychlíkové, z nichž především Jindřich se ukázal jako velmi schopný předseda klubu po odchodu p. Rennera. První období „za císaře pána“ bylo příznačné i tím, že klub vyvíjel četné společenské aktivity – soukromé věnečky, přátelské večírky, benátské noci s ohňostrojem, koncerty apod.

Pokud jde o slavné sportovce počáteční éry klubu, první velkou hvězdou klubu byl skifař pan Langhans, který vedle řady domácích úspěchů získal v letech 1895 a 1896 dvakrát bronzovou medaili na Mistrovství Evropy. V dalších letech byl vystřídán slavným Bohumilem „Majstříkem“ Černým, který byl v letech 1898 ÷ 1910 dvanáctinásobným mistrem Čech ve skifu a osminásobným vítězem Jarního skulérského závodu. Velkou slávou bylo i vítězství klubové osmy v prvním ročníku slavných Primátorek v roce 1910.

V druhém slavném období, už nikoliv v císařské monarchii, ale za samostatné Československé republiky, byl hlavní klubovou funkcionářskou osobností dlouholetý předseda prof. PhDr. František Widimský. Dalšími známými jmény ve funkci předsedy či náčelníka byli dr. Antonín Peka a Josef Chmelík, dále JUDr. Kallmünzer, uznávaný veslařský teoretik.

Hlavními veslařskými hvězdami a vítězi mnoha závodů doma i v zahraničí v období první republiky byli zejména bratří Kallmünzerové a Šircové, Šašek, Štolba, Julius Gerhard, po druhé válce velmi slavný Vojtěch Hvězda a mnoho dalších. Ze slavných vítězství té doby vzpomeňme alespoň na Primátorky 1924 a 1926 (oboje s bratry Kallmünzerovými a Šircovými), 1928 (s Vojtou Hvězdou) a 1938 (s Edou Šneidarem a Sváťou Lacinou).

Poválečné období již mnozí současní členové již dobře pamatují, někteří dokonce začínali ještě před válkou či během ní a stále se s nimi můžeme v klubu setkávat (např. Jarda Krupička, Tóda Kubík, Luděk Musil, Břéťa Janeba, Míla Kazda a další). Je to v průměru slavné období, kdy ve Slávii vedle právě oslovených byli v trenérských či funkcionářských pozicích postupně nezapomenutelné osobnosti Richard Hereyk, Josef Dyrynk, Tonda Mžourek, bratří Jarda a Sláva Stiebitzové, Zdeněk Kolovrat, Vašek Hasman, doktor Tonda Valach, Jindra Blažek. Vedle nich je třeba připomenout, co pro svůj klub nezištně udělali (a mnozí dosud dělají) Franta Cvrček, Olda Václavík, Arnošt Poisl, Tonda Růžek, Zdeněk Mejstřík, Milan Křivka, Pepa Halaj, Tonda Hobza, Karel Vykusa, Jarda Veltruský, Franta Procházka, Jarda Kunrt, Jirka Poláček a další.

No, a poválečná éra sportovních úspěchů, to je opravdu velmi bohaté období. Mezi kluby v republice byla Slávie šestnáctkrát první (1950, 1957 ÷ 1961, 1963 ÷ 1964, 1975 ÷ 1980, 2001 a 2003), mnohokrát dále druhá nebo třetí, naposled v r. 2005.

Po mnoha vítězstvích Luďka Musila ve skifu na mistrovství republiky i v Jarním skulérském, pěkných úspěších dalšího skifaře Tódy Kubíka, mistrovském titulu mužské čtyřky bez kormidelníka v sestavě Ctibor Schindléry, Jaroslav Šorm, Milan Kárník a Ladislav Bortlík v r. 1950 přichází slavná éra let padesátých a šedesátých, kdy po dvou bronzových medailích na ME dvojskif Hana Musilová se Světlou Bartákovou z ČVK konečně vítězí na ME 1956 na Bledu a získávají pro své kluby historické zlaté medaile. V té době se již začíná formovat slavný mužský noncox Luděk Musil, René Líbal, Mirek Jíška, Jindra Blažek, která přiváží bronzové medaile z ME 1958 v polské Poznani a v roce 1959 z francouzského Maconu. Tato loď s Jardou Starostou, který nahradil Luďka Musila, jenž převzal žezlo trenéra posádky, dojela pro velmi cenné čtvrté místo i na OH v Římě 1960. V dalších letech byla posádka ještě různě obměňována a docílila dalších úspěchů v mezinárodním měřítku, z nichž nejcennější byla stříbrná medaile posádky Karel Karafiát, Líbal, Starosta, Jan Štefan, korm. Arnošt Poisl na slavném ME 1963 v Kodani, kde všechny zúčastněné československé posádky získaly medaili.

Jirka Štefan strokoval složenou reprezentační osmu, která získala stříbrnou medaili na ME 1973 v Moskvě. Párová čtyřka mužů se slávistou Filipem Koudelou byla stříbrná na MS 1975 v anglickém Nottinghamu a na MS 1977 v Amsterdamu, třetí na MS 1974 v Luzernu a čtvrtá na MS 1978 na Novém Zélandu. Touto sbírkou je Filip Koudela historicky nejúspěšnějším veslařem VK Slavia!

Není možné v tomto krátkém výčtu ocitovat všechny mezinárodní, natož pak tuzemské, úspěchy slavných slávistických posádek období šedesátých až osmdesátých let.

Vzpomeňme alespoň hlavní jména tohoto období z dospělých kategorií, strůjců nejvýznamnějších sportovních úspěchů, účastníků ME, MS či OH:

Václav Chalupa st., Jiří Palko, Vláďa Janoš, Jarda Veltruský, Pavel Pěkný, Anička Švarcová-Marešová, sestry Olina Tichá-Pěkná a Zdena Tichá-Norková, Milan Suchopár (bohužel zanedlouho tragicky zahynul), Miloslav Laholík, bratří Luboš a Pavel Ondráčkové, bratří Martin a Tomáš Hladíkové, Honza Král, Blanka Němcová, Hanka Krejčová-Vajnerová, Jirka Mak, kormidelníci Arnošt Poisl, Zdeněk Mejstřík, Jirka Pták.

V letech devadesátých byly naše úspěchy skromnější a jejich hlavními protagonisty byl nejprve skifař Jirka Kejval a později Michal Cígler.

No a jsme v současnosti, kdy si jistě všichni vzpomenou na skvělý souboj s Rusy a stříbrnou medaili české mužské párovky s tehdejším slávistou Jakubem Hanákem na OH 2004 v Aténách, výborné čtvrté místo skifařky Mirky Knapkové tamtéž a konečně fantastickou stříbrnou Mirky na MS 2005 v japonském Gifu.

V různých dobách působili slávističtí funkcionáři i v různých funkcích veslařského svazu i v Mezinárodní federaci FISA, byli výbornými mezinárodními rozhodčími. Zvláště činnými byli a mnozí dodnes jsou v Českém svazu Jarda Krupička, Luděk Musil, Tonda Mžourek, Franta Cvrček, Zdeněk Kolovrat, Tóda Kubík, Olda Václavík, Zdeněk Mejstřík, Arnošt Poisl, Vašek Hasman, MUDr. Antonín Valach, sestry Olina Pěkná a Zdena Norková a řada dalších. Ve funkcích ústředního trenéra českého veslování se postupně vystřídali René Líbal, Jarda Starosta, Honza Štefan, Franta Cvrček. Ve FISA v různých komisích působili ze Slávie Tonda Valach, Vašek Hasman, Arnošt Poisl, v současnosti Zdena Norková.

Je velkou ctí pro VK Slavia, že úspěšným předsedou Českého veslařského svazu je od r. 1996 již třetí volební období slávista, vždy ochotný klubový podporovatel a dlouholetý velmi aktivní člen výboru Jirka Kejval, v současnosti i velmi aktivní funkcionář ČOV.

Již dost vzpomínek a krátce do žhavé současnosti. Poslední období od konce roku 1998 bylo sice zasaženo katastrofální povodní v srpnu 2002, která způsobila klubu při třímetrové výšce vody na pozemku značné škody na lodích a dalším majetku, ale v zásadě jde o období velmi úspěšné. Dokladem jsou vítězství v Českém poháru v letech 2001 a 2003, nákup řady nových lodí, obnova prostoru pro jejich uskladnění, založení univerzitního klubu v r. 2003, úspěšné uspořádání FISA Rowing Tour na Vltavě pro 90 veslařů ze 17 zemí celého světa v září 2004, dokončená rekonstrukce šaten a posilovny v nábřežní zdi přes ulici atd. Hlavními protagonisty úspěšného období jsou Pavel Pěkný jako předseda (1998-2004), Filip Koudela (1993-2001) a Franta Cvrček (2001-2003) ve funkci ředitelů klubu, v poslední době hlavně Jirka Svoboda, Jarda Kunrt, Olina Pěkná a úřadující předseda Jirka Poláček. Je opravdu obdivuhodné, co za relativně krátkou dobu svého slávistického členství již pro Slávii udělal Jirka Svoboda, v posledním více než roce za vydatné pomoci Jardy Kunrta.

Za zcela zásadní pro další rozvoj našeho klubu je třeba považovat fakt, že po delších zdánlivě neřešitelných problémech se před polovinou roku 2005 podařilo uzavřít s majoritním vlastníkem klubové budovy firmou RODOP s.r.o. dlouhodobou smlouvu, která jednoznačně a konkrétně upravuje vztahy mezi RODOPem a naším klubem, tj. zajišťuje práva a nároky klubu k užívání klubové budovy v rámci minoritního spoluvlastnictví i tzv. věcného břemene a otevírá jasné perspektivy pozic VK Slavia do budoucna. V této souvislosti patří upřímný dík klubu především Martinovi Kulíkovi, jednateli firmy RODOP, za racionální a věcné přístupy při hledání optimálního řešení, dále představitelům SK Slavia jako zástupcům vlastníka pozemků za vstřícné přístupy a v závěrečné fázi náročných dlouhodobých jednání mezi RODOPem a předsedou klubu zejména Jirkovi Svobodovi za obětavou a mimořádně úspěšnou diplomatickou práci. Uzavřená smlouva řeší zásadní problémy klubu a nestane-li se něco mimořádného, měla by mít v podstatě trvalý charakter. RODOP s.r.o. se tak stal i hlavním podporovatelem klubu.

Od začátku září 2005 byl jmenován do funkce ředitele klubu Pepa Lukš, dosud aktivní závodník, současně úspěšný trenér, absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu při UK. V jeho osobě, ve spolupráci s dělným výborem, je třeba vidět optimisticky nejbližší klubovou budoucnost. Pod jeho vedením vyhrál klub v roce 2005 tzv. malé české poháry v kategoriích skifů a dvojskifů a jak již bylo zmíněno, v Českém poháru klubů obsadil pěkné 3.místo.

Dlouhá slávistická historie byla čas od času zasažena různými rozkoly mezi členy klubu, problémy s klubovými prostory a budovami, stavbou mostů, politickou situací v zemi, živelnými pohromami (nejméně třemi zhoubnými požáry a dvěma katastrofálními povodněmi), ale vždy se klub dokázal v poměrně krátké době sebrat a dostat se zpět na české výsluní.

V současné době prožívá VK Slavia jedno z pozitivních období, kdy se klubu daří.

U příležitosti 120 let od založení klubu VK Slavia byla vydána kvalitní ročenka, kde je řada zajímavých informací. Příprava a vytištění ročenky byla zcela mimořádná práce, potýkající se s kritickým nedostatkem času. Je velkým úspěchem, že krásná ročenka byla vůbec včas vytištěna, a to k oslavě 120 let, které se konaly 28.9.2005 v prostorách klubu za účasti asi 120 slávistů všech generací. Zvláštní poděkování je nutné vyslovit Jirkovi Kejvalovi, který se osobně ujal krytí výdajů spojených s ročenkou, a Irence Stupkové z firmy TECHO, která s mimořádnou obětavostí připravila za pomoci vedení klubu při zpracování náplně ročenku do velmi pěkné grafické podoby. Neocenitelným podkladem pro současnou ročenku byla údaje z výborné ročenky vydané ke 100. výročí klubu v r. 1985.

Závěrem vyslovujeme poděkování všem žijícím a symbolicky i nežijícím slávistům za vše, co pro Slávii v minulosti udělali a vyzýváme ty žijící, aby se v rámci svých možností pokusili naší veslařské Slávii dále pomáhat a dali tak najevo svou slávistickou příslušnost.

Z různých podkladů sestavil: Jiří Poláček, konec r. 2005.